Školy jako nedobytné pevnosti

Včera jsem obdržela mail s informací, že Česká školní inspekce provádí bleskové šetření na zabezpečení škol. Předevčírem mi kamarádka říkala, že rodičům zakázali na jedné základní škole vstup do budovy a děti (včetně těch malých) prohlíží ráno školník, který rozhodne, zda dítě do školy patří a bude vpuštěno do budovy či nikoli.
Moje dcera, která je v 1. třídě, mi říkala, že v jídelně, kde se naši žáci stravují, jim říkali, že v okolí řádí zlí lidé a musí mít cedulky. Také mi řekla, že na obědy nechce chodit, protože se bojí. Večer pak nechtěla sama na záchod, protože má strach, že ti zlí lidé jsou i u nás doma.
Chápu, že incident ve Žďáru mnoho lidí vyděsil a Ministerstvo musí vykázat nějakou akci. Je mi velmi líto zmařeného života mladého člověka, který notabene bránil svou spolužačku. Ani v nejčernějším snu se nedokážu vžít do pocitů rodičů, kteří přijdou o dítě.
O své děti mám samozřejmě také strach. Stejně jako o žáky naší školy. Varujeme je před možnými nástrahami. Přesto si myslím, že nic nevyřešíme tím, že ze škol uděláme nedobytné pevnosti. Pak totiž vypadá paradoxně uzavřená a uzamčená škola, kam se nikdo nemá šanci dostat, a štítek nad jejich dveřmi s nápisem Rodiče vítáni či Otevřená škola.
Také si myslím, že pravděpodobnost, že mi dítě zabijí ve škole, je daleko menší, než pravděpodobnost, že ho na přechodu srazí opilý frajer v silném autě. Též si nemyslím, že něco vyřeší opatření typu zavření všech schizofreniků do nějakých pavilónů. A propos - mám přátele, kteří touto záludnou chorobou trpí, léčí se, chodí do práce, většina lidí to o nich neví a ani to na nich nepozná. Stejně tak mám přátele, kteří se léčí s rakovinou. Obě jsou to nemoci zákeřné a vstupující do našich životů bez pozvání.
Nechci zde ale rozebírat to, co bylo již zmíněno x-krát předtím. Snad je i jasné, že pokud by někdo ublížil mým dětem, žádám pro dotyčného trest smrti a možná bych byla rychlejší než justice a vykonala rozsudek sama. O tom se tu bavit nechci, protože takhle smýšlí každý rodič.
Chci spíše poukázat na to, zda některá současná opatření nejsou přehnaná, zda nevyvolávají paniku a strach u těch nejmenších dětí, kterým se těžko vysvětluje, co se ve Žďáru stalo.
Rodičům zabitého studenta tato opatření nepomohou. Nepomůže jim vlastně nic a nikdo, půjdou dlouhou cestu a jejich život bude jiný a bohužel horší, čas to nezahojí a dovolím si říct, že ani nezmírní jejich bolest.
Komu tedy těmito opatřeními pomůžeme? Určitě tím pomůžeme výrobcům různých zabezpečovacích zařízení (v minulém týdnu mně přišlo zhruba 40 nabídek) a pak také určitým orgánům, které si myslí, že vydáním rozhodnutí typu Zabezpečte lépe školy! to mají z krku a udělali vše, co mohli. Tečka... Prostě zareagovali rychle, mohou si to napsat na webovky a do tisku. A je to!!! Situace je pod kontrolou. Jenže dále neřeší další věci - co to bude školy, děti a rodiče stát... A tím nemyslím finanční náklady, protože nabídky, které mi přichází, jsou opravdu "výhodné". Myslím tím psychické následky. Ustrašené děti, učitelé i jejich rodiče.
V této panice pak říkáme našim dětem - do ničeho se nepleť, nikam s nikým nechoď, nikomu neotevírej, s nikým nemluv... Já tohle pro mé děti nechci. Já chci, aby se pletli do nespravedlnosti, aby pomohli slepému nebo staršímu přes ulici, aby otevřeli, když za dveřmi bude někdo, kdo potřebuje pomoc, aby pozdravili všechny, které potkají na chodbě školy, protože pozdravit a usmát se je hezké a zlepšuje to celý den. Já chci i přes varování hygieniků, aby moje dítě, když najde opuštěné zvíře, mě zavolalo nebo ho přineslo domů. Já prostě chci, aby mi děti říkali, co se děje kolem nich, co koho trápí, kdo se jim s čím svěřil, aby pomáhali svému okolí.
I přesto, že se mezi nadacemi najdou zloději, já přesto chci, aby moje děti obětovali část svého kapesného (byť není velké) na dobročinné účely.
Ale to jsem odbočila od tématu. Takže zpět. Já chci, abych se jako rodič dostala do školy mého dítěte, mohla promluvit s jeho učiteli a spolužáky, aniž bych musela překonávat deset zvonků, dva alarmy a školníka. A jako ředitelka chci, aby se za mnou kdykoli dostali rodiče mých žáků i žáci samotní. U nás v ředitelně mám stále otevřené dveře. Odejdu, nezamykám, nechávám tam kabelku, všechny věci... Asi jsem naivní, ale za 5 let se mi nic neztratilo. Mám důvěru v lidi, kterými jsem obklopena. Možná, že ke mně jednou někdo vtrhne a zabije mě. Jedno z jakých pohnutek. Ale na to nemůžu myslet, protože jinak bych musela sebe a mé děti zabarikádovat doma a udělat pevnost z domova. Pak budeme v totálním bezpečí. Za cenu ztráty rozumu.

Horror aneb zapsání mateřské školky do rejstříku

V poslední době se mi hodně líbí vyjádření našich politiků o tom, jak určitě vše zlepší, vytvoří místa pro děti v mateřských školkách a budou podporovat vznik firemních a soukromých školek.
Moje čerstvá zkušenost se zápisem naší mateřské školky do rejstříku je důkazem toho, jak chtějí všichni maminkám na mateřské dovolené pomáhat.
Loňského září jsme na Chodově otevřeli mateřskou školku. Pozvali jsme hygienu, moc nám pomohl městský úřad na Praze 11, Jihoměstská majetková a rodiče našich budoucích školáčků. Stanovili jsme školné 5000,-Kč za celodenní docházku s výukou anglického jazyka, což pokrývá náklady na pedagogické pracovníky jen stěží. Nicméně počítali jsme s tím, že požádáme o zapsání do rejstříku škol, dostaneme dotace a pokryjeme tím náklady na pedagogy, psychologa a logopeda.
Do 30.9.2012 jsme řádně požádali, dodali zhruba 35 různých papírů, které jsem několikrát špatně vyplnila a předělávala (příloha A,B,C, žádost, příloha k žádosti, spolupráce s partnery, materiální, finanční, personální zajištění, předběžný souhlas hygieny, požárně provozní řád, prohlášení hasičského sboru hl.m. Prahy, ekonomickou rozvahu, jmenování ředitelky, doklady o jejím vzdělání, výpis z rejstříku trestů apod.) přišlo nám vyrozumění s tím, že musíme doložit zápis do obchodního rejstříku s tím, že tam bude muset být vypsáno v předmětu činnosti předškolní vzdělávání a školní stravování. Dále jsme měli dodat do 31.8.2013 vyjádření orgánu pro ochranu zdraví, tzn. hygieny, a stavebního odboru s tím, že je možno užívat tyto prostory jako školku.
Začal docela zajímavý kolotoč, který mě jen na různých kolcích a ověřování stál přes 5000,-Kč, tedy ne mě, ale školku. O časové náročnosti nehovořím.
Z obchodního rejstříku mě vyhodili, že musím na živnostenský úřad. Tam po mě chtěli, abych si sehnala odpovědnou osobu s výučním listem v oboru kuchař, neboť nic jako školní stravování neexistuje, ale je to hostinská činnost. Na odboru školství MHMP mě řekli, že je to hloupost a musím zpět na obchodní rejstřík. Odtamtud mě vyhodili pryč s tím, že si musím nejprve stáhnout žádost a oni že ji tam nemají a nemohou mi ji ani vytisknout. Moje hloupost:)) Takže zpět do školky, tam tisk, vyplnění, zpět obchodní rejstřík, kolek 2000,-Kč, podání žádosti a čekání.
Pak do datové schránky, kde nám zapsání bylo odmítnuto. V usnesení se kromě jiného píše: " Návrhem, došlím soudu dne 1.8.2013.......... dne 6.8.2013 byla vydána soudem výzva k doplnění listin, které nebyli řádně doloženy....." . Pro češtináře - OPRAVDU JSOU TAM HRUBÉ PRAVOPISNÉ CHYBY!!!!! To mi ale v tu chvíli nevadilo tolik jako fakt, že mi psali, že jsem měla podat jakési čestné prohlášení likvidátora. Telefon na obchodní rejstřík, tam mi bylo sděleno, že to nepatří nám, ale že to stejně musíme podat znovu, protože chtějí kopii rozhodnutí Magistrátu s doložkou právní moci.
V tuto chvíli jsem se poprvé rozbrečela a volala právničce, která tuto anabázi za nás podnikla (za příslušný finanční obnos).
S výpisem obchodního rejstříku jsem spěchala na magistrát, doložila jsem k tomu i příslušné vyjádření hygienické stanice a doklad ze stavebního odboru, kde bylo psáno: " Souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru ....... vydává se souhlas s prohlášením ohlášeného stavebního záměru: stavební úpravy související se změnou užívání v pavilonu C1.....".
Do 29.8. jsem žila v planém přesvědčení, že když mi úřednice z MHMP napíše mailem, že je vše v pořádku, tak je vše v pořádku. Ale to jsem se mýlila. 29.8. mi v odpoledních hodinách od té paní úřednice přišel mail, že nám chybí kolaudace a že bez ní to na rejstřík podat nemůže. Ale že nám pár dní počká.
Žhavila jsem dráty jak divá, nemocná paní z Jihoměstské, odbor školství na Praze 11 a další se nám snažili pomoci seč mohli, ale dříve než  10.9. se nám kolaudaci nepovedlo uskutečnit.
Okamžitě jsem toto donesla na MHMP, ale bylo mi sděleno, že je již pozdě. Úsměvné na tom je, že jsem volala na MŠMT, které posílá dotace na školky, tam byli velmi ochotní a sdělili mi, že pokud nás zapíše MHMP do rejstříku, dotace nám zašlou.
Psala jsem zoufalé dopisy, maily a volala na všechny strany. Odpovědi mi přišly dvě - 11.10. do datové schránky mi poslal zamítavou odpověď vedoucí odboru školství MHMP ( s tím, že na dopisu je uvedeno, že věc vyřizuje opět ta stejná úřednice) a 14.10. večer mi poslal někdo z MHMP odpověď primátora v příloze (bez hlavičky MHMP, jen takové nicneříkající vyjádření, že je mu to líto a všichni postupovali správně).
Co mám teď dělat?
Zvednout školkovné a znemožnit většině dětí docházku? Říct 25 maminkám - sorry, dejte výpověď? Jejich děti totiž nemají šanci na státní školku, jsou buď mladší nebo mají nějaké individuální potřeby.

Takže - díky Magistráte - sice ještě nevím, koho budu volit, ale vím, koho ne. Člověk si totiž ověří fungování úřadů a politiků, když něco potřebuje a ne, když nic nechce.....

PS: Pro rejpálky: Naše školka není business, nemají z ní ani korunu ani zřizovatelé ani já jako jednatelka. Prostě jsme chtěli udělat dobrou věc, ale to se teď asi nenosí a nehodí.... Buďte poučeni všichni, kdo chcete jít do podobných projektů....