pondělí 19. ledna 2015

Můj rozhovor s pubertou


Puberta: " Musím se víc hýbat. Vůbec se nehýbám."
Já: " Tak to jo."
Puberta: "Chtěla bych chodit běhat. S někým."
Já: " S kým?"
Puberta: "To je jedno."
Já: " Tak já s Tebou budu běhat."
Puberta: "Hm, ale já mám svoje tempo. Neběhám, spíš tak chodím."
Já: " Tak budeme chodit chodit."
Puberta: "Ty jsi fakt zase vtipná."
Já: " To bylo myšleno vážně."
Puberta:"Hm."
Já: "Fakt. Tak budeme chodit ráno?"
Puberta: "Ráno? Ráno já nemůžu, chápeš to? Já někdy večer usnu ve tři a v pět jako vstávat? To nemůžu."
Já: " Aha. Tak večer?"
Puberta: " A jak jako večer? Kdy asi? Každej den něco mám."
Já:" Tak kdy?"
Puberta:" Nikdy."
Já:" Vždyť jsi chtěla chodit běhat. Tak mi řekni kdy, já s Tebou budu chodit."
Puberta:"Nech to bejt. Prostě nebudu chodit běhat."
Já:"Ale vždyť můžeme. Řekni kdy a budeme chodit:"
Puberta: "Prostě to neřeš, nech to. Nechci chodit běhat."
Já:"Ale vždyť si říkala, že chceš chodit běhat."
Puberta:" Neříkala, nechci."
Já:"Aha."

Žádné komentáře:

Okomentovat